LEGENDA A POVĚST

Poslyšte příběhy tajemné a kávou vonící! Příběhy ze zemí tak vzdálených, že si o nich můžete nechat jenom zdát! Budu rád vyprávět o všem, co jsem při svých dalekých cestách zaslechl a odhalím všechna tajemství, která mi byla svěřena. Samozřejmě, počkám než si uvaříte kávu. Až ji budete mít, tak se pohodlně posaďte a poslouchejte.

První údaje o kávě jsou provázeny legendami a pověstmi. Asi nejvíce tradovanou je pověst o rozdováděných kozách, které patřily pastevci jménem Chaldi. Ten pozoroval své stádečko koz a nemohl přijít na to, proč jsou najednou tak neobvykle veselé a bujaré. Zvědavost mu nedala a vysledoval, že kozy objevily neznámý keř a spásají jeho plody. Ochutnal je tedy také a sám na sobě pocítil jejich povzbuzující účinky. Pravidelným žvýkáním těchto plodů zaháněl únavu a pocit spánku. Časem se svěřil se svým tajemstvím opatovi z nedalekého kláštera. Ten pastevci nevěřil a bobule, které od něho dostal, odhodil do ohně. Žár uvolnil kávové aroma a zvědavý opat je vyhrabal z ohně. Pak je zkoušel vařit ve vodě a nápoj, který vznikl, začal pít. Když sám na sobě vyzkoušel jeho povzbuzující účinky a jeho unavená mysl až zázračně pookřála, postaral se o rozšíření kávového nápoje mezi mnichy v klášteře. Těm káva umožňovala zvýšit bdělost mezi nekonečnými modlitbami.

Další pověst vypráví o šejku Bensaidovi, který cestoval po Etiopii a při svých cestách poznal povzbuzující účinky neznámého nápoje. Když po návratu domů onemocněl a jeho lékaři si s ním nevěděli rady, dal poslat do Etiopie pro zázračné bobule. Šejk se po jejich požití skutečně uzdravil, a protože kávu považoval za zázrak, zavedl prý dokonce pití kávy jako povinnost před nočními modlitbami. Existuje také arabská verze legendy. Hlavní její postavou byl jemenský lékař a šejk Hadji Omar. Ten přicestoval do Jemenu, kde se modlil za obyvatele postižené morem. Uzdravil nejen je, ale také královu nemocnou dceru, které se do Omara zamilovala. Král nechal vyhnat lékaře z města. Omarovi, žijícímu ve vyhnanství v Ousabu v Arábii se jednoho dne zjevil pták s překrásným peřím, který odpočíval na keři s vonícími květy a nápadně červenými bobulemi. Udivený šejk přiběhl ke stromu, ale pták mezitím zmizel a objevily se neznámé plody. Omar bobule utrhl a ve svém příbytku z nich zkusil udělat odvar. Po vypití pocítil zvláštní posilující chuť a příval energie. Jako lékař začal nápoj dávat nemocným, které léčil. Brzy se zvěsti o blahodárných účincích jeho zázračného nápoje donesly až k panovníku a ten vyhnance omilostnil. Omar se vrátil do rodného kraje jako hrdina, vladař mu nechal postavit chrám a Omar by prý prohlášen za svatého.

Jiná historka vypráví o Mohamedovi, který tvrdě zaspal a nesplnil své povinnosti. Na pomoc mu přiletěl archanděl Gabriel a podal mu nápoj, po jehož vypití byla jeho síla najednou taková, jak pověst praví, že „sesadil z koně až čtyřicet mužů a udělal čtyřicet žen šťastnými“. A nakonec v důsledku energie a síly Mohamed vytvořil, dodnes největší, islámskou říši. Další ze starých legend vypráví příběh o hořícím lese, ve kterém rostly i kávovníkové keře. Při požáru ohořely větve kávovníku, ale plody kávovníku plamen pouze ožehl. A bobule začaly tak příjemně vonět, že je potom lidé začali dávat k ohni úmyslně. A jak legenda říká – přišlo se tímto způsobem na pražení kávových zrn.

První zmínky o kávě

Krom vyprávěni nepodložených, také legendami či pověstmi v dnešním světě zvanými, mohou historikové naši sáhnouti i do zdrojů mnohem věrohodnějších. Do kronik, které sepsal již ten, který sám mnohé viděl, slyšel a prožil, a pak Vám krátký popsaný líst nabídnouti.

Pravlastí kávy je oblast Etiopie, kde se podle historických pramenů požívala káva už v 1. století př.n.l. Kávovníkové stromy tu rostly divoce a obyvatelé patrně poznali jejich účinky při žvýkání těchto plodů. Většina rostlinných léčiv se tu před použitím pražila a tak se i tímto způsobem upražila kávová zrna, protože i káva byla zpočátku považována za lék a užívala se při žaludečních obtížích. Teprve později se z ní začal vařit nápoj, který se pil pouze pro povzbuzující účinky. O vzniku kávy, kde se vzala a odkud pochází, kolují nejrůznější historky a legendy. V každé z nich se ovšem mluví o úžasných účincích tohoto nápoje, vždy byl podáván ke zlepšení nálady, k posílení a povzbuzení.

O kávě se zmiňoval i Homér, podle něhož nápoj připravovala krásná Helena statečnému Telemachovi, aby jej zbavila špatné nálady. Kávu prý také poslal biblický Isai svým synům jako nápoj, který měl pozvednout jejich statečnost a odhodlání v boji proti Filištínským. Z oblasti Etiopie se káva dostala do Jemenu. Přesně se neví, zda semena kávy přenesly karavany kočovníků nebo obchodníků procházející územím Etiopie do Jemenu. Verzí je několik a těžko říci, která z nich se zakládá na pravdě. Další možností je i to, že si otroci, kteří byli zajati a vedeni otrokáři z Afriky do Arábie, vzali tajně na cestu zásobu kávových zrn, o kterých věděli, že mají povzbuzující účinky a že díky nim překonají únavu z namáhavé cesty. Neví se přesně, v jakém to bylo století, nevíme ani kdo přišel první na to, že z rozdrcených zrnek uvařených ve vodě vznikne nápoj s tak povzbuzujícími účinky. Víme pouze to, že Arabský poloostrov má neodmyslitelné prvenství v pěstování kávovníku. V Jemenu se rozšířilo pěstování kávovníků a začaly se zakládat první plantáže, vláda jejich pěstování podporovala, protože díky tomu ustupovalo pěstování keře katy, na jejíž žvýkáními si lidé vytvářeli závislost. Jemenský přístav Mokka byl místem, odkud se káva šířila dále do světa. Zásluhu na tom měli benátští kupci, kteří kávu vozili po evropských zemích, ale pěstování kávovníků rozšířili po světě Holanďané v oblastech, které byly jejich koloniemi a kde pro to byly nejvhodnější klimatické podmínky. První kávovníky se tak začaly pěstovat na ostrovech Jáva, Sumatra a Cejlon. Holanďané věnovali také kávovník francouzskému králi Ludvíku XIV. a tato rostlina byla opečovávána ve skleníku v botanické zahradě. Vzrostlý kávovník byl potom zaslán do Jižní Ameriky a z něho vzešly prý všechny kávovníky pěstované v této oblasti.

Pěstování kávy na ostrově Martinik provází historka o francouzském námořním důstojníkovi, který převážel na lodi několik sazenic kávovníku, rostlinu bedlivě ochraňoval a dělil se s ní i o svůj příděl vody. Rostlinu pak vysadil na ostrově s úrodnou sopečnou půdou, kde měl kávovník ideální podmínky k růstu a časem se mu odměnil bohatou úrodou. Kávovníky se v této oblasti úspěšně rozmnožily a kávou z Martiniku byl až do 19. století zásobován téměř celý Evropský trh. Později byla tato káva vytlačena konkurenční kávou z Brazílie.