OVOCE A JEHO VYUŽITÍ
Ananas
Ananas je mnohaletá tropická bylina s mečovitými listy (Ananas comosus), které tvoří přízemní růžici. Uprostřed ní se vytváří krátká květní osa s noha přitisklými květy. Po odkvětu srůstají jednotlivé plody ve složené dužnaté plodenství až 3 kg těžké. Dnes se pěstují v Číně, Mexiku, Havaji, Brazílii a jinde. Ananasy mohou mít nejčastěji žlutou a nazlátlou, bronzovou barvu, ale i červenou, fialovou nebo černou. Uvnitř plodu je bělavá nebo žlutá dužnina, u kulturních odrůd je bez semen. Ananas snáší dobře přepravu, ale chutná lépe konzervovaný. Při nákupu vybíráme pevné, neotlačené plody. Nejjednodušší je, když čerstvý ananas nakrájíme na plátky, odřízneme slupku (se všemi tmavými tečkami) a vyřízneme uprostřed dřevnatou osu. Ananas lze také překrojit a dužninu vyjíst lžičkou. Ananas v průměru obsahuje 10% i více cukrů. Vitamínu C má méně než citróny - 12 - 15 mg/100 g. Obsahuje provitamin A, vitamíny B, kyselinu listovou. Z minerálních látek draslík, hořčík, také vápník a fosfor, zinek, železo, málo sodíku. Je v něm obsažen enzym bromelin, účinný při trávení zvláště bílkovin.
Banány
Je to dietní ovoce s velkou energetickou hodnotou asi 355 kJ/100 g dužniny. Málokdo ví, že existuje skupina zeleninových škrobnatých banánovníků, tzv. plantejny (Musa paradisiaca). Vařené nahrazují brambory. Pro nás je rozhodující skupina ovocných banánovníků (Musa sapientium a M. chinensis) s jedlými plody (jsou to bobule) v čerstvém stavu. Mají až 25% sacharidů, hlavně sacharózu, fruktózu a glukózu. Vitaminózní hodnota není zvlášť vysoká: mají ve 100 g 10 - 15 mg vitamínu C, ale poměrně mnoho vitamínu B6 a více provitamínu A. Jsou dobrým zdrojem vlákniny, z minerálních látek mají mnoho draslíku a hořčíku, dále fosforu a železa, méně vápníku, něco zinku a dalších složek. Banánovník je vytrvalá bylina s nepravým kmenem až 10 m vysokým.
Banány používáme ve studené i teplé kuchyni, v salátech, pohárech, opečené s karamelem a šlehačkou, smažené v těstíčku. Ve větší míře poškozují lymfatický systém a poškozují krvetvorbu. V kombinaci s mlékem je ale vhodné pro lidi, kteří chtějí přibrat.
Borůvky
Borůvky, botanicky nazývané brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), se stávají stále dražším a vzácnějším ovocem. Rostou v řídkých jehličnatých lesech, říká se jim také černé jahody. Kromě planě rostoucích borůvek se pěstují i kulturní, velkoplodé hroznovité sorty původem z USA. Jsou vyšší, s většími plody a náročnější na vláhu. Pocházejí z jiného druhu Vaccinium corymbosum. Na rozdíl od planých borůvek, jejichž šťáva barví ústa, jsou velkoplodé borůvky nebarvící, mají zelenou dužninu. Plody dozrávají o letních prázdninách. Obsahují 14% cukrů, třísloviny, ovocné kyseliny, pektiny, cenná rostlinná barviva, karoten, vitamíny skupiny B, asi polovinu vitamínu C jako citróny, mnoho minerálních látek - draslík, hořčík, fosfor, síru, železo, zinek aj. Borůvka je také léčivá, plody působí proti infekcím, zánětům hrtanu, ústní dutiny, proti průjmům. Jejich barvivo regeneruje oční purpur. Listy obsahují látky snižující hladinu cukru v krvi. Borůvky samozřejmě patří na koláče, lívance, do jogurtů, na kompoty, dobře se zmrazují, čerstvé jsou skvělé v ovocných pohárech.
Brusinky
Brusinky (Vaccinium vitis idaea) keřík s vytrvalými listy je domácí ve střední a severní Evropě, Asii až k polárnímu kruhu.Plody jsou známé červené bobulky se zvláštní vlastností. Obsahují totiž kyselinu benzoovou, kvůli níž je nemusíme sterilovat. Množství této kyseliny neškodí zdraví.Dále obsahují cukry, kyselinu citrónovou, jablečnou i něco šťavelové, vitamínu C o něco méně než citróny, glykosidy účinné proti zánětům močových cest, dále flavonoidy, barviva, třísloviny, hodně draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu manganu, ale bohužel i poměrně více sodíku. Listy jsou léčivé - čaj z nich se podává při cukrovce. Příbuzná brusince je klikva-žoravina rostoucí na rašeliništích a použití je podobné. Velkoplodá klikva se pěstuje v Severní Americe.
Citróny a limety
Citroníků je mnoho druhů, pro nás je nejdůležitější citroník limonový (Citrus limon) a limeta (Citrus limetta). Citroník limonový, náš na trhu nejběžnější citrón, se nejvíc pěstuje v Itálii (80% světové produkce). Citroník limeta je velmi podobný citroníku limonovému s malými kulovitými nebo zploštělými plody, se zelenou dužninou, velmi aromatický. Rovněž se nejvíce pěstuje ve Středomoří. V arabských zemích se nakládá do slaného nálevu a pojídá jako naše okurky. Citróny mají 45 - 50 mg vitamínu C/100 g, dále mnoho bioflavonoidů důležitých pro zdravé cévy, mnoho pektinu, vonné silice, také provitamin A (více mají pomeranče), vitamíny B, sacharidy (3%). Je zajímavé, že citróny obsahují mimořádně mnoho vápníku, dále draslík, fosfor, hořčík, železo, zinek aj. Důležitý je obsah kyseliny citrónové (až 8%). Citróny jsou pravidelnou součástí naší kuchyně - saláty, omáčky, luštěninová jídla, kůra do moučníků, vánoční pečivo, zmrzliny i potravinářský průmysl. Jemným pokapáním dušené zeleniny, bramborového salátu nebo luštěninových jídel citrónovou šťávou získáme zvláštní příjemnou chuť. Je velice vhodné v dnešní stresující době ráno na lačno vypít alespoň 1/2 hodiny před jídlem skleničku teplé vody (teplota těla) s vymačkaným celým malým citrónem (nebo polovinou) a lžičkou medu. Celý den budeme cítit nádhernou energii v těle. Můžeme pít každý den s obměnou např. za pomeranč, hlavně cítíme-li únavu a vyčerpanost.
Granátové jablko
Botanický název je Punica granatum, granátovník. Je to vyšší keř až malý strom rostoucí v subtropech. Pravděpodobně pochází z Iránu, kde dosud planě roste, dnes se pěstuje v podobných podmínkách po celém světě, také v jižní Evropě. Plodem je až 15 cm velká kulovitá bobule s vytrvalým kalichem, s tuhým oplodím, hnědé až temněčervené barvy. Uvnitř je mnoho semen obalených dužninou - podle odrůdy s kyselou až sladkokyselou šťávou. Mohou mít 14 - 21% sacharidů, 3 - 4% kyselin (hlavně citrónové), obsahují vitamíny B, malé množství vitamínu C, hodně draslíku, dále hořčík, vápník, železo aj. Při nákupu vybíráme co největší a neotlačené, rovnoměrně vybarvené plody. Konzumujeme je v čerstvém stavu. Nejprve odřízneme stopku s tenkým plátkem slupky. Pak plod nařízneme několika řezy podélně, ale úplně jej nerozkrojíme. Rozevřeme je a vysajeme dužninu. Jinak rozříznutý plod dřevěným tloučkem lisujeme přes nerez nebo umělohmotné síto, tak získáme osvěžující šťávu. Šťávou poléváme moučníky, vyrábějí se z ní limonády, sirupy. Zrna s dužninou se přidávají do orientálních pilafů.
Jahody
Počátek pěstování jahodníku spadá do 14. Století v jižní Francii. Jahody však byly sbírány už v neolitu. Velkoplodé jahody se vlastně objevily až v 18. Století, když byly dovezeny 2 druhy amerických jahodníků a začalo křížení.Jahody jsou zdravé a chutné ovoce. Obsahují asi 87% vody, do 7,5% cukrů, dále třísloviny, barviva, organické kyseliny (jablečná, málo citrónové, chininové, šťavelové a salicylové), pektiny. Vitamínu C mohou mít od 60 - 100 mg/100 g, dále dost vitamínu E, také vitamíny skupiny B, kyselinu listovou. V jahodách byly zjištěny sloučeniny draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu, síry, z mikroelementů železo, bór, vanad, jód, kobalt, mangan, zinek, měď, molybden aj. Plody posilují metabolismus, jsou prospěšné při chorobách srdce a cév, při chudokrevnosti, dně, močových a žlučových kamenech. Mají protizánětlivý a antiseptický účinek, mírně projímají, také snižují horečku. Někteří lidé mají alergii na jahody, ke zmírnění se doporučuje med a mléčné výrobky. Jahody se zmrazují, vyrábějí se z nich zavařeniny, kompoty, šťávy, zmrzliny, moučníky, polévky, poháry. Jsou dobré se šlehačkou.
Karambola
Zvláštní protáhlá, v nezralosti zelená, pak voskově žlutá bobule s 5 výraznými žebry se občas u nás objevuje ve vybraných obchodech. Pochází z nižšího tropického stromu karamboly obecné (Averrhoa carambola), pěstovaného hlavně v Malajsii, jihovýchodní Asii, ale i na Antilách a na Floridě. Kvete a plodí po celý rok. Plody mají tenkou slupku, ale dopravu snášejí velmi dobře. Anglicky se nazývají Star fruit. Plátky karamboly mají tvar hvězdice a působí velmi dekorativně. Obsahují hodně vitamínu C, ale také něco kyseliny šťavelové. Karambola je totiž příbuzná s naším šťavelem. Plody jsou chutné, šťavnaté, křupavé konzistence, sladkokyselé, osvěžující chuti. Používají se čerstvé na ozdobu ovocných i zeleninových salátů, moučníků, nejlépe v kombinaci s tvarohem. Průmyslově se zpracovávají na šťávy, sirupy, kompoty, džemy apod.
Kaštan jedlý
Kaštanovník setý (Castanea sativa) je botanický název rozložitého, vysokého stromu nesoucího jedlé kaštany, také nazývané marony. Pochází z oblasti kolem Středozemního a Černého moře. Roste i v teplých lokalitách jižní Moravy. Plody - kaštany jsou vlastně nažky s kožovitým obalem, uložené zpravidla po 3 v ostnité, při zrání pukající číšce. Uvnitř nažky je žlutavé jádro. Plody se sklízejí v listopadu. Kaštany obsahují mnoho sacharidů, hlavně ve formě škrobů - 35 - 50%, část je ve formě sacharózy, málo bílkovin a tuků. Mají mnoho vitamínů skupiny B (hlavně B5 a B6), málo vitamínu C, dále vitamín E, z minerálních látek především draslík, také dost fosforu, hořčíku, vápník, železo, málo sodíku. Plody obsahují také třísloviny. Pečou se na másle, připravuje se z nich pyré, náplně do moučníků. Pečou se a pojídají se se solí a pepřem aj.
Kvajáva - psidium
Tohle zajímavé ovoce pochází z Brazílie, ostatní příbuzné druhy ze Střední a Jižní Ameriky, také z Antil. Dnes se pěstuje na Havaji, Floridě a v Kalifornii, ve Středomoří a severní Africe i jinde.Kvajáva (Psidium quajava) je biologicky nesmírně cenné ovoce. Je to vyšší keř až strom rostoucí v tropech až subtropech. Plody jsou malvice, velikosti téměř jako jablka ve tvaru oválném, kulovitém nebo hruškovitém. Jsou na nich zřetelně zaoblené hrany. Zralé plody jsou slámově žluté, hladké, poseté drobnými tečkami. Dužnina je bílá nebo narůžovělá až červenavá s drobným semenem. Chutná velmi sladce a má zvláštní vůni. Plody mají 10 - 15% cukrů, až 5% vlákniny, provitamín A, vitamíny skupiny B a mnoho vitamínu C (200 - 300 mg/100 g), více než černý rybíz a 5 - 6krát více než citrusy. Kromě toho obsahují i množství draslíku, vápníku, fosforu a hořčíku, málo sodíku a další látky. Plody se konzumují především čerstvé, rozříznuté na čtvrtiny, pokapané citrónovou šťávou. Pojídají se včetně semen. Jsou vhodné do ovocných salátů, samozřejmě moučníků, zmrzlin aj. Zpracovávají se na džusy, šťávy, želé, kompoty. Přidávají se do šťáv z jiných druhů ovoce pro obohacení vitamínem C a aromatizaci.
Maliny
Kulturní odrůdy maliníku (botanický název je ostružiník maliník (Rubus idaeus) mají plody od žlutooranžových přes červené, fialové až temněfialové, jsou odrůdy jednou až dvakrát v roce plodící. Maliny mají kolem 8% cukrů (glukóza a fruktóza), do 2% kyselin - hlavně jablečné, také saliczlové, citrónové a něco málo šťavelové. Kyselina salicylová působí protizánětlivě a potopudně. Maliny mají až 5% vlákniny - podpora odbourávání cholesterolu. Mají asi 20 mg/100 g vitamínu C, množství dalších vitamínů, více kyseliny nikotinové a listové. Vynikají vysokým obsahem železa, zinku, mědi a manganu - což příznivě působí při anémiích. Jinak obsahují draslík, vápník, hořčík, fosfor a málo sodíku. Nedoporučují se však při dně pro vysoký obsah purinů. Zato pomáhají při nachlazení, ke snižování horečky, při ateroskleróze, vysokém krevním tlaku. Maliny se skvěle uplatňují v nápojovém průmyslu, oblíbené jsou malinové šťávy, kompoty, protlaky, zmrazují se. Jsou oblíbeným doplňkem dezertů a moučníků. Podobné využití má i loganberry - kříženec maliníku s ostružiníkem.
Mandarinky
Mandarinky - to je vlastně celá skupina citrusových druhů. Satsuma nebo také unšiu (Citrus unshiu) pochází z Japonska, pěstuje se i v Gruzii, je raná, přichází na trh nejdříve. Má středně velké ploché plody bez semen, s hladkým oplodím, často s pupkem. Mandarinka středozemní - (C. Deliciosa) vznikla zřejmě v Itálii a pěstuje se v oblasti Středomoří. Má většinou mnoho semen kulovitého tvaru. Je velmi chutná - stolní ovoce s aromatickou kůrou. Klementiny (C. Clementina) vznikly křížením ze středozemní mandarinky, ale mají podstatně kvalitnější plody, také jsou výnosnější. Tanžerina (C. Tangerina) má velké výrazně červenooranžově zbarvené plody - mívá semena. Dužnina obsahuje řadu cenných látek, vitamin C - 45 mg/100 g, bioflavonoidy, provitamin A, dost vitamínů B, asi 20 - 30% pektinu (v oplodí), silici důležitou pro průmysl, mnoho kyseliny listové, cukrů až 14%, ovocné kyseliny aj. Také minerální látky - hlavně draslík, vápník a fosfor, ale i hořčík, zinek, nepatrně sodíku aj. Mandarinky se užívají k výrobě džusů, sirupů, kompotů, džemů, jako stolní ovoce, do moučníků, s tvarohem, jogurtem aj.
Mango
Je to vlastně jablko tropů. Původem mangovníku indického (Mangifera indica) je sice Indie, ale dnes se produkuje ve velkém rozsahu v tropech celého světa. Plody tohoto vysokého vždyzeleného stromu jsou vlastně velké, oválné nebo ledvinkovitě prohnuté peckovice, zelené až oranžové barvy s načervenalým líčkem. Mají pikantní, chutnou, vláknitou, šťavnatou dužninu, žlutavé nebo oranžové barvy s velkou plochou kožovitou peckou s jedlým jádrem. Pecka se těžko odděluje od dužniny, proto musíme mango nakrojit po obvodu až po pecku a točením oddělit. Mango můžeme jíst syrové nebo v salátech, dá se použít i v teplé kuchyni. Vyrábějí se z něj džusy, kompoty a ostré omáčky čatní (chutney). Ze sušeného manga se mele prášek amšúr (amchyr) a přidává se do kořenicích indických směsí. Tento prášek je výborný např. k okyselení luštěninových jídel. V salátech se kombinuje s okurkami, cibulí, banány, ananasem, citrusy, s ostatním kořením.
Mochyně peruánská
V podstatě se jedná o zeleninu, jejíž plody se využívají spíše jako ovoce. Je příbuzná vytrvalé, u nás pěstované okrasné mochyni obecné zvané židovská třešeň, jejíž nafouklé oranžové kalichy "lampiónky" se používají do suchých kytic. Mochyně peruánská (Physalis peruviana) je lilkovitá rostlina, příbuzná rajčatům původem z Jižní Ameriky. Ale už dlouho se pěstuje v Africe, Asii i Austrálii. Arabsky se nazývá harankaš. Pěstují se i jiné druhy jedlých mochyní se zelenými nebo fialovými plody. Mochyně peruánská je jednoletá rostlina, plodí žluté aromatické sladkokyselé bobule uzavřené v hnědooranžovém nafouklém kalichu. Zahrádkáři ji nazývají indiánské bobule nebo inky. V našich obchodech má rozličné názvy - např. capuli, pasa capuli nebo aquaymanto a její cena je nadsazená skutečné enormně. Plody obsahují sacharidy 3 - 9%, kolem 0,3 - 0,8% ovocných kyselin, pektiny, ve 100 g asi 30 mg vitamínu C, provitamín A, vitamín B a další. Z minerálních látek hlavně draslík a fosfor, vápník aj. Považují se za léčivé při močových kamenech, revmatismu, žlučníkových a žaludečních potížích. Plody se pojídají čerstvé, nebo se přidávají do salátů, zpracovávají se na kompoty, zavařeniny, kandují se a suší se jako hrozinky.
Mučenka - granadilla
Také pod názvem passion-fruit nebo maracuja jsou známy plody tropických lián pocházejících z Brazílie, dnes pěstovaných v Indii, Austrálii, na Srí Lance, v Jižní Americe a Africe, také v Kalifornii. Okrasný druh mučenky zvaný "Kristova koruna" s krásnými květy býval pěstován v našich domácnostech. Rod mučenka je velice rozsáhlý a zahrnuje asi 350 druhů. Jako ovocné jsou nejznámější 3 - 4 druhy. Mučenka jedlá (purpurová, Passiflora edulis) nesoucí ovoce velikosti slepičího vejce, fialové barvy, uvnitř podobně jako u granátového jablka vyplněná semeny obalenými rosolovitou, šťavnatou dužninou (míškem). Má asi 17% sacharidů, 2,2% kyselin. Obsahuje velmi mnoho provitamínu A, také vitamíny B, PP a vitamín C jako citrusy. Šťáva je chutná a velmi aromatická. Mučenka křídlatá (P. Quadrangularis) má žlutozelené plody. Mučenka čtyřhranná má velké žlutavé plody a dužninu červenou. Mučenka pruhovaná (P. Ligularis) má tvrdé žluté až oranžové oplodí a uvnitř černá semena obalená průsvitnou dužninou. Všechny mučenky se jedí čerstvé, jsou chutné, sladkokyselé, po rozkrojení se obsah vyjídá lžičkou. Často se přidávají do tropických nápojových směsí, které zchutňují a zvýrazňují. Také se jimi aromatizují ovocné čaje, vyrábějí se zmrzliny apod. Šťáva nebo džus z učenek se osvědčuje při poruchách spánku a vysokém krevním tlaku.
Opuncie - nopál - tuna
Nopál (Opuntia ficus indica) má plody šťavnaté se sladkou chutí. Nazývají se také indické fíky nebo kaktusové hrušky. Pěstování nopálu se značně rozšířilo na Sicílii. Sklízí se zde v srpnu a druhá úroda je v listopadu. Hodně se vyváží do USA. Existuje i další "kaktusové ovoce" - jiného druhu opuncií, tzv. tuna (Opuntia megacantha) - větší a chutnější, pěstovaná hlavně v Mexiku. Bobule opuncií se jedí za syrova, obsahují mnoho semen. Plané rostliny mají na plodech trny, zušlechtěné někdy jen jemné chloupky, které se stírají před jídlem. Mají až 14% cukru, vitamíny C, B. Připravují se z nich dezerty, moučníky, saláty, zavařeniny, nápoje.
Papája
Za původní domov papáji melounové (Carica papaya) se považují tropy jižního Mexika a Střední Ameriky. Po objevení Ameriky se rychle šířila po tropech celého světa. Vypadá sice jako palma, ale je to vytrvalá, asi 10 m vysoká dřevnatějící bylina, na vrcholu s růžicí velkých dlaňovitých listů s dlouhými řapíky. Někdy se nazývá melounový strom, protože velké plody kulovitého, oválného i jiného tvaru připomínají melouny. Mají žlutozelenou až oranžovočervenou barvu a váží až 10 kg, nejčastěji ale 1 - 3 kg. Plody - jsou duté bobule uvnitř vyplněné semeny. S čerstvými plody se u nás můžeme setkat zřídka. Jinak máme možnost ochutnat skvělé džusy, kompoty, džemy, sušené a kandované plody. Pojídají se na slano - s pepřem, chilli, na sladko s jiným sladkým druhem ovoce. Rostlina obsahuje latex s enzymem papainem, pomáhajícím rozkládat bílkoviny. Má využití ve farmacii, potravinářství. Plody mají dobrou vitaminovou hodnotu o něco vyšší než citrusy. Semena se užívají jako pepř. Dužnina obsahuje až 90 mg vitamínu C ve 100 g, mnoho provitaminu A, B vitamíny, hodně draslíku, fosforu, vápníku a železa aj. Čerstvá papája se často užívá jako součást snídaní.
Rakytník
Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides), trnitý vyšší keř, nenáročný, se stříbřitými úzkými listy nese plody s vynikající biologickou hodnotou. Je to módní ovoce propagátorů zdravé výživy. Kosmonauti bývají dokonce vybavení výrobky z rakytníku, chrání totiž před poškozením z ozáření. Chceme-li sklízet přisedlé, nakyslé žluté až oranžové drobné peckovičky, které obalují větve, musíme mít samčí i samičí rostlinku. Dá se dobře pěstovat u nás. Je to rostlina rozšířená v Evropě, na Sibiři, ve Střední Asii. Její nevýhodou je obtížná sklizeň plodů. Peckovičky ve velikosti od 0,5 - 1,5 cm jsou šťavnaté, kyselé, s příjemnou vůní. Obsahují ve 100 g ovoce až 100 i více denních dávek vitamínu A, dále vitamíny B, P, velké množství minerálních látek (draslík, železo, bór, mangan) a dalších cenných složek. Mají ochranné protiinfekční složky, posilují peristaltiku střev, působí proti žaludečním potížím, odstraňují únavu. Připravují se z nich šťávy, džusy, sirupy, kompoty, džemy - často ve směsi s dalšími druhy ovoce, suší se. Přidávají se také do omáček.
Rambutan
Pochází z jihovýchodní Asie ze středně vysokého stromu Nephelium lappaceum. Pěstuje se v Malajsku, Indii, Srí Lance, Thajsku, na Zanzibaru, Kostarice i v Jižní Africe a jinde ve vlhkých tropech. Plody jsou oválné nebo kulaté bobule velikosti větší švestky, se slupkou pokrytou množstvím měkkých, zahnutých červenavých ostnů. Uvnitř je velmi chutná, pevná rosolovitá dužnina s jedním podlouhlým semenem, které je po upražení jedlé. Rambutan patří k nejlahodnějším tropickým plodům, nejčastěji se k nám dovážejí kompoty. Čerstvé plody nemají být zelené (málo zralé). Při konzumování plody rozloupneme, odstraníme ostnitou slupku a pojídáme sladce navinulou dužninu. Někdy bývá ovoce dováženo i se zbytky stopek, neboť plody jsou uspořádány v řídkých hroznech. Z vypeckovaného rambutanu lze připravovat moučníky, rýžové pudinky, ovocné saláty, lehké knedlíčky z tvarohového těsta sypané mletými ořechy apod.
Švestky
Mezi skupinou slivoní (to jsou pološvestky, švestky, renklódy, slívy a mirabelky) byly odedávna nejvíce ceněny pravé švestky - tj. aromatické plody s pevnou dužninou, nahořklou slupkou a jdoucí dobře od pecky. Botanický název mají švestka domácí pravá (Prunus domestica, conv. domestica). Švestky mohou mít až 15% cukrů (glukóza a sacharóza), dále obsahují organické kyseliny (jablečnou, citrónovou, stopy chininové a salicylové), dále flavonoidy s protisklerotickým účinkem. Z vitamínů jsou přítomny karoteny, vitamíny B1, B2, B6, kyselina nikotinová, málo vitamínu C - do 10 g/100 g, poměrně mnoho vitamínu E. Z minerálních látek je nejvíce draslíku a vápníku, dále fosfor, hořčík, železo, zinek, jód a měď. Syrové švestky i sušené, také kompoty a dřeň mají mírně projímavý účinek. Sušené švestky podporují vylučování cholesterolu z organismu. Doporučují se také při vysokém krevním tlaku a mají močopudný účinek, tedy i při revmatismu a dně. Diabetici by měli mít spotřebu švestek omezenou, ale neměli by je vylučovat. Ze švestek se vaří skvělá povidla, klevely (rozvařené švestky se skořicí), kompoty, dřeně, nápoje. Oblíbené jsou švestkové knedlíky, moučníky.
Tomel
